Vícekrát v minulosti

“Prosímtě, potřebuju si nabít mobil, nemáš tuhle nabíječku?” … zoufale ukazuju na onu inkriminovanou dírku v aparátu a modlím se…

“Ukaž, co to máš? Aha, mikro USB, počkej.”

A asi už pomiliontý žasnu, jak na to -dámy prominou- chlap mrkne a ve vteřině rozpozná, co se tam má jako strčit. Musí to mít nějak v genech.

Začátek roku 2021

Rok 2021, světem otřásá koronavirová pandemie, když se můj muž snaží ovládnout chaos v pracovně. Nabídla jsem mu pomoc.

Jeden z ůkolú byl roztřídit kabely. A hlavně USBéčka! To jsem mu okamžitě oznámila, že to nedokážu rozlišit a ani to nechci umět. S velkým dúrazem na TO, jako kdyby to TO bylo něco opravdu slizkého, hýbajícího se a určitě TO i kouše!

Upřímně netuším, co se pak přesně stalo, ale něco se zlomilo a já začala být zvědavá jako dřív, když jsem byla ještě dítě.

“To přeci nemůže být tak těžký a pokud mám oči a mozek, mám asi k dispozici vše, abych se to naučila rozpoznat."

(S podobnou vervou mně vlastní jsem se naučila německy nebo začala běhat - prostě mindset “když to zvládne tolik lidí, nemůže to být tak těžký!")

Netrvalo dlouho a o USBéčkách jsem věděla víc než muž…

…a pak se zrodil nápad, neuvěřitelný, nesmyslný, nemožný…

STOP - TO JAKO VAŽNĚ? Kdepak jsem to vzala? …tážu se sama sebe.

Odkud mám najednou takové myšlenky, že holky nemůžou pracovat v IT, podobně jako nosit vlasy na ježka, dobře řídit auto, dělat bojový sport…?

Aha, tak ten byl dobrej - další prosím!

Z toho se pomaličku vyklubala nová vášeň, moci objevovat a učit se.

Poslední pár měsíců nasávám nové vědomosti jak houba - zde trochu víc.

Tento web má sloužit nejenom jako moje virtuální pískoviště na zkoušení naučených věcí, ale i jako inspirace pro ostatní. Především taky pro ženy, které neustále slýchávají, že svět počítačů je hlavně pro muže.